Naučná stezka Čeřínek

Dolní Cerekev - Živou i neživou přírodu Čeřínku přibližuje naučná stezka Čeřínek, která začíná asi půl druhého kilometru západně od Dolní Cerekve za rybníky Chudý a Menší. Nenáročná trasa je kruhová, dlouhá 6 km, má celkem čtrnáct zastávek a dá se projít za tři až čtyři hodiny.

1. Podnebí – průměrná roční teplota v Dolní Cerekvi je asi 6oC, s rostoucí nadmořskou výškou klesá, na vrcholu Čeřínku je až o 1,5oC nižší. V zimním a jarním období může ale nastat situace opačná.

2. Geologie – geologické podmínky jsou vedle podnebí druhým nejvýznamnějším faktorem, ovlivňujícím tvářnost krajiny. Žulový masiv těžko propouští vodu, ta zůstává na povrchu, tvoří se rašeliniště a podmáčené louky. Z hornin je zastoupen dvojslídný granit až adamelit hrubozrnný. Z minerálů je to např. křemen, muskovit, zirkon nebo hematit. Nerostné bohatství tvořily hlavně stříbrné rudy.

3. Půdy – hlavním půdním typem v okolí naučné stezky je rezivá lesní půda na žule, která patří do třídy hnědých lesních půd. Zastávka na trase se obecně nazývá „Pískovna na Nové silnici“.

4. Vznik údolí, tvary terénu – hlavní podíl na tvorbě dnešního reliéfu krajiny mělo třetihorní tropické zvětrávání a čtvrtohorní tundrové podnebí. Ve vývoji svahů Čeřínku se uplatňuje i vodní eroze.

5. Voda – masiv má mnoho zdrojů vody. Jsou buď plošné, z nichž vznikají bažiny, nebo puklinové na svazích a ty nazýváme je prameny nebo studánky. Čeřínek je významnou pramennou oblastí.

6. Přední skála – chráněný přírodní výtvor – na jednom z hřbetů masívu se nacházejí mrazové sruby, pseudokar, kamenná moře a proudy, skalní mísy, výklenky, jeskyňky a další formy zvětrávání vzniklé v třeti- a čtvrtohorách včetně lidských zásahů. Tato lokalita je nejvýznamnější „přírodní školou geomorfologie“ v širokém okolí.

7. Skalní mísy – v nepatrných sníženinách, tzv. zárodečných prohlubních se déle udržuje voda a zvyšuje se zde intenzita zvětrávání. Prohlubeň se zvětšuje a nastává kruhovitý tvar mísy, stěny jsou svisle zahloubeny a přecházejí v ploché dno. Mísy jsou dílem čtvrtohor, ale tvoří se i dnes. V lidovém podání jsou známy jako „obětní mísy“.

8. Mrazové sruby – do svislých puklin v hornině ve čtvrtohorách prosakovala voda a s příchodem mrazů sem zanesená jemná hmota působila tlakem a nadzvedávala bloky. Docházelo k rozpadu celých stěn bloků a k vzniku tzv. mrazového srubu.

9. Žlábkové škrapy – připomínají svým vzhledem i vznikem škrapy vápencových oblastí, liší se jen dobou a rychlostí vzniku, žula totiž odolává zvětrávání mnohem déle než vápenec.

10. Přední skála (712 m) – nejvyšší bod Přední skály tvoří skalní výchoz, na němž je zachována skalní mísa. Ve vrcholové části skály lze sledovat řadu zajímavých geomorfologických jevů, na svislých stěnách například systém puklin.

11. Pseudokar – jedná se geomorfologický tvar v masívu Čeřínku a okolí zcela ojedinělý, vznikající v místě protínání více směrů puklin.

12. Rostliny a živočichové – na trase bylo určeno osm druhů obojživelníků, šest druhů plazů, na osmdesát druhů ptáků, přes třicet druhů savců, lišejníky, mechorosty a asi dvěstěpadesát vyšších rostlin.

13. Stříbrné doly – ze středověké slávy dolování stříbra zbyla jen spousta terénních nerovností, na prvý pohled vytvořených lidskou rukou. Jde nejčastěji o zbytky starých dolů. Nedaleko obvalu (terénní tvar okolo šachty, po jejímž obvodu byla zasypána hlušina) se vyskytují malé plošinky, říká se zde „U milíře“ a nejspíše se zde pálilo dřevěné uhlí pro tavení stříbra.

14. Poznej a chraň přírodu

KONTAKT: Dolní Cerekev