Dřeviny okolo nás, aneb jak povolovat jejich kácení, ale hlavně, jak je ochránit

Stromy tady byly dřív než my a provází člověka na jeho pouti po této planetě od nepamněti. Rostou dlouho, žijí mnohdy déle, než je délka lidského života. Život lidí, či jejich usazování se na mnoha místech planety, často souvisel s přítomností stromů na těchto místech. Zdá se tedy, že si člověk bude velmi dobře uvědomovat důležitost stromů jako  živých organizmů pro existenci sebe sama – tedy celého našeho druhu. S postupem civilizace a vývojem techniky, s narůstajícími nároky na životní prostor, nebo v případě řady chudých zemí třetího světa s potřebou utišení hladu a uspokojení základních životních potřeb, však dochází k rychlé a mnohdy nevratné likvidaci jednotlivých exemplářů, ale i celých porostů stromů.

Z globálního a celosvětového pohledu by se mohla likvidace jednoho stromu, či aleje u silnice, jevit jako maličkost, která vlastně  není nijak podstatná. Každá mozaika – a naše životní prostředí je mozaikou pestrou, členitou, různorodou, ale i křehkou - se však skládá z řady malých kamínků. Když jeden z nich vypadne, nemusí to být na první pohled vůbec znát. Postupné vypadávání malých kamínků na mnoha místech ale může vést k destrukci celého díla, která již nejde zastavit a je nevratná. Proto je potřeba chránit opravdu každý strom, keř, či malou plochu trávníku, kterou kolem sebe máme. Na první pohled je to naprosto logické a zřetelné, ale mnozí z nás neslyší hlas logiky. Naštěstí pro stromy však většina slušných lidí dbá alespoň ustanovení zákonů. I proto je u nás ochrana stromů a keřů zajištěná zákonem. Tím zákonem je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění.

Podle tohoto zákona jsou chráněny nejen všechny lesy, ale rovněž všechny dřeviny rostoucí mimo les, bez ohledu na to, zda byly na své místo vysázeny, nebo vyrostly spontánně z náletů. Je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků se o tyto dřeviny starat a zajistit jejich provozní bezpečnost. Je samozřejmé, že i strom jednou dožije a může se – zejména v městském prostředí – stát nebezpečným. Ti, kdo o setrvání stromů na stanovišti rozhodují, by se tedy měli rozhodovat v duchu hesla: strom je nutné nechat na lokalitě tak dlouho, jak jen to je možné a odstranit tak brzo, jak je to nutné. Při tomto rozhodování je však nutné zohlednit mnoho faktorů. Zákon stanoví, že musí být vyhodnocen funkční, estetický i zdravotní stav dřeviny, je však důležité, aby všechny tyto charakteristiky byly vztaženy i k tomu, kde se dřevina nachází. Je jasné, že prasklá stará lípa s defektním větvením ve městě je nebezpečná a musí být ošetřena a případně i odstraněna, stejný strom na mezi či jako solitera na louce může ještě mnoho let sloužit jako místo pro hnízdění ptáků či úkryt pro řadu obratlovců i bezobratlých bez jakýchkoliv dalších nákladných zásahů, protože nikoho neohrožuje a naopak – přirozeným způsobem zapadá do koloběhu života v přírodě.

Kromě funkce biologicko-ekologické nesmí ti, kdo o kácení stromů rozhodují, zapomínat ani na estetický, historický a kulturní význam stromů. Vždyť pokácením staleté aleje lip u silnice nebudou odstraněni pouze „producenti kyslíku“, či „hnízdiště ptáků“, ale taky důležitá historická a kulturní charakteristika krajinného rázu místa i celé oblasti.

Všechny výše uvedené věci by měl mít na mysli ten, kdo bude rozhodovat o povolení či nepovolení kácení stromu. Obecně lze dle znění zákona říct, že ke kácení každé dřeviny mimo les je nutné povolení orgánu ochrany přírody. Tímto orgánem jsou obecní úřady jednotlivých obcí – v případě větších obcí může pro tuto práci být vyčleněn pracovník, v případě menších obcí to většinou bývá sám starosta. Protože se jedná o výkon takzvané přenesené působnosti, tedy o výkon státní správy, nerozhoduje o těchto věcech zastupitelstvo jako kolektivní orgán, ale vždy pouze jeden konkrétní člověk, na jehož zvážení a vyhodnocení všech pro i proti rozhodnutí stojí. Povolení ke kácení dřeviny se musí vydávat formou rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) kácení dřeviny. O povolení k pokácení dřeviny může příslušný úřad požádat pouze vlastník pozemku, případně jeho uživatel s písemným souhlasem vlastníka. Povolení ke kácení se můžou vydávat celoročně, doba, kdy se ale dřeviny kácí je zpravidla omezena na období mimo vegetaci, tedy většinou od 1. 11. do 31. 3., toto období se však může významně měnit v závislosti na vývoji počasí. O povolení ke kácení dřevin či keřů je nutné žádat vždy – výjimku tvoří pouze tyto případy:•  nachází-li se dřevina na pozemku fyzické osoby a  jde-li o stromy do obvodu kmene 80 cm ve výšce 130 cm nad zemí, případně o souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2 .  Toto platí pouze v případě, že dřeviny nejsou vyhlášené jako památné, nejsou součástí významných krajinných prvků, chráněných území a nejedná se o chráněné druhy). Na pozemcích právnických osob musí vlastník požádat o povolení ke kácení každé dřeviny.• jde-li o kácení dle tzv. „zvláštních předpisů“. Jedná se o kácení, kdy speciální zákony ukládají organizacím či správcům povinnost starat se o ochranná pásma staveb či zařízení. V tomto případě může jít o kácení břehových porostů vodních toků, kácení v ochranných pásmech komunikací, elektrického vedení, vodovodů, kanalizací a podobně. Ten, kdo takové kácení zamýšlí, jej však musí 15 dnů předem oznámit příslušnému obecnímu úřadu, příp. i obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Tyto orgány pak musí zvážit, zda je kácení v navrhovaném rozsahu nutné a zda tím nedojde k poškození některých zájmů hájených zákonem o ochraně přírody – například krajinného rázu, vodního toku či jeho nivy, jako významných krajinných prvků „ze zákona“, či lokality pro existenci chráněných druhů. Pokud záměr může ohrozit kterýkoliv ze zájmů hájených zákonem, má příslušný úřad právo kácení do 15-ti dnů od doručení zastavit vydáním rozhodnutí. •  o povolení není nutné žádat v případě, že jde o dřeviny, jejichž stavem je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví, nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Po pokácení takového stromu je nutné to do 15-ti dnů oznámit příslušnému obecnímu úřadu. Aby nenastaly pochybnosti, zda bylo takovéto kácení bez předešlého povolení nutné, je vhodné vždy strom před kácením zdokumentovat (video, fotodokumentace).•  povolovat se nemusí ani zásahy z důvodu pěstebních probírek či obnovy porostu. I toto kácení  ale musí být obecnímu úřadu ohlášeno 15 dnů předem a obecní úřad ho může rovněž zastavit stejně, jako u kácení dle zvláštních předpisů (viz výše).

V každém případě je však nutné říct, že za každý pokácený strom by měl by vysázen strom nový, je-li to možné, tak ne pouze jeden. K tomuto účelu je v zákoně zřízen institut náhradní výsadby, který umožňuje a ukládá tomu, kdo povolí pokácení stromu, vydávaným rozhodnutím předepsat i náhradní výsadbu v odpovídajícím rozsahu. Rozsah náhradní výsadby by měl být odvozen od ekologické hodnoty kácené dřeviny, kterou lze spočítat dle metodiky doporučené MŽP ČR, případně s jejím výpočtem pomůže starostům nebo příslušným pracovníkům AOPK ČR.

V zákoně je vše vyřešeno, realita je však mnohdy složitější. Někdy z nevědomosti, někdy schválně se stane, že lidé kácejí stromy bez povolení. Pokácený strom už nikdo na místo nevrátí, nebo to trvá moc dlouho. Lze za to, samozřejmě, uložit pokutu, či nápravné opatření, příslušné orgány ochrany přírody však musí vždy trestat toho, kdo kácení provedl, což je nezřídka úkol přímo detektivní a velmi často, bohužel, bez rozluštění záhady. Pokud tedy kdokoliv vidí kácení, o kterém se domnívá, že nebylo povoleno, měl by zavolat na příslušný obecní úřad, příp. městskou policii či policii ČR, jejíž příslušníci mohou požádat o prokázání totožnosti. Dalším řešením je zavolat na Českou inspekci životního prostředí. Na stejné orgány se mohou lidé obracet i v případě, že jsou svědky poškozování dřevin ať už v jejich nadzemních částech (ořezy, lámání a pod.), příp. v části kořenové, zejména při výkopových pracích. 

Jeden ze základních právních dokumentů našeho státu – Listina základních práv a svobod v článku 11 odst. (3) uvádí: „Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“. Přestože je právo na dobré životní prostředí u nás zajištěno legislativně, je výkon tohoto práva a jeho uplatnění závislý na dobré vůli všech lidí. A důvod, proč se o to všichni musíme snažit,  je naprosto jednoduchý – není to pouze dodržování zákonů, ale hlavně skutečnost, že my přírodu potřebujeme víc, než ona nás. Život na planetě Zemi byl před člověkem a bude zřejmě i po něm. Příroda se bez nás obejde, my bez ní ne!

Zpracovala: Ing. Katarina Ruschková
OŽP Magistrátu města Jihlavy,  
tel. 567 167 711, katarina.ruschkova@jihlava-city.cz